tak máme Anglii za sebou. Organizátoři na nás použili malý trik : psali, že letos je naposledy, co Rex Cadman a jeho sekretářka Barbara organizují War and Peace. Pochopitelně jsme byli zděšeni, že už neuvidíme příští léta pohromadě naše kamarády a budeme je muset objíždět po celé Evropě. Pochopitelně to není pravda. Akorát toto setkání military přátel povede někdo jiný.
.

Moc rád bych touto cestou poděkoval hráčům 3BK z komunity World of Tanks.
Během charitativního streamu dne 16.5 dokázali svojí iniciativou zaujmout strašně velkou část hráčů a ti posílali své příspěvky na činnost našeho muzea. Hodnota nás svojí výší všechny příjemně překvapila. Částka nám byla v sobotu 13.6 předána společně s darovacím certifikátem.Moc Vám všem děkuji.
Ještě jednou všem přispěvovatelům moc díky.

Tento víkend byl zase rušný. V sobotu 6.6 jsme pozvali veterány z WWII, kteří zejména sloužili u čsl. tankových vojsk jak na západní, tak na východní frontě. Bohužel věk přibývá a velká část z prvního setkání v roce 2011 se už nemohla zúčastnit . Život a osudy každého z nich vystačí na knihu. Přejeme jim ještě hodně zdraví a životní vitality.
Poslední 2 týdny jsme pracovali na vyzvednutí malých betonových bunkrů Einmannbunker. Podařilo se nám objevit 5 ks v okolí Jablonce. 2 z nich odkopat, ale prozatím pouze 1 převézt. Druhý byl tak silně obejmut kořeny stromů, že budeme muset vymyslet způsob, jak ho odtrhnout. Budeme však na tom pracovat.

Tak jsme zase malinko pokročili. Bohužel na sraz veteránů příští sobotu ale dovést do pohybu nezvládneme. Je pořád málo času a práce je dost náročná. Teď válčíme s lafetáží kanonu. Všechno otryskat, znovu nastříkat a smontovat.
K srazu veteránů : budeme mít kolem 10 válečníků. Musíme je dovézt z půlky Čech a pak zase dopravit domů. Počasí vypadá podle předpovědi slibně.
Celý víkend jsme pro vás připravovali překvapení. Tak do 10 dnů budeme mít přírůstky na muzeu a určitě se vám budou líbit. Prozatím to nechceme zveřejňovat , aby se náhodou nevyskytly nějaké překážky ze strany nepřejícných jedinců.

Byli jsme v sobotu na střelbách v Hodkovicích - nebojte, nebylo to kanónem ráže 57 mm , ani dalšími vystavovanými zbraněmi. Ty byly pouze kulisa pro střeleckou soutěž Klubu vojáků v záloze. Zároveň to byla i akce Československé obce legionářské, které jsme všichni členy.
V pátek jsme byli se stejným arzenálem v Semilech. Takže jsme vlastně 2 dny odpočívali a na muzeu moc nepracovali. Snažili jsme se dostat do tempa až v neděli.
Předem oznamujeme, že 6.6.2015 pořádáme setkání s válečnými veterány. Začátek tak od 11.00. Musíme je všechny dovézt. Jsou to přeci jen starouškové a nemůžeme je nutit, aby vstávali časně zrána. Tak kolem 15.00 je zase odvezeme domů.

Jak už plně popsáno na Facebooku pod názvem Muzeum obrněné techniky Smržovka, který vede Karel Janoušek, tak máme snahu zrychlit opravy některých našich exponátů. Víme, že je mezi Vámi spousta nadšenců pro tankové zbraně a že nám s tím pomůžete. Pro Vaši představu : zrestaurování tanku Comet z obrázku představovalo 22 tisíc hodin poctivé práce.
Po odpracování alespoň 20 hodin se můžete v případě Vašeho zájmu stát členy spolku příznivců našeho muzea s určitými právy a dostanete tričko se znakem muzea. Ubytování a stravu hradíme my.
Nahlášení provádějte podle pokynů na Facebooku

Blíží se květen a my jsme si slíbili, že ten malý tank Stuart zprovozníme na oslavy 70.výročí ukončení WWII. Počasí to prozatím dovoluje a my jsme každý víkend na muzeu a pilně pracujeme. Provedli jsme kontrolu převodovky, uvolnili pár zarezlých táhel řazení, vyměnili olej a převodovka je zpět v tanku. Opět vidíme, že bychom potřebovali teplou kabinu na stříkání barvy! Není problém dělat při mínus 20 pod nulou, ale barvě se ta teplota fakt nelíbí. Teď se dáme do motorového prostoru. Musíme udělat novou nádrž na olej, z Rubeny máme přislíbenou pomoc při konstrukci silenbloků.

Když se člověk podívá ven, tak tam ale vůbec není příjemně. Ale vzpomeňme si na krásnou zimu a jízdy na sněhu a hned se začneme těšit. Naposledy jsme byli na kopci téměř před 2 roky. Tak to letos snad vyjde. Zkusíme M36 a uvidíme, jak si americká technika poradí se sněhem

Všichni tam už byli - jen já ne. Takže jednoho dne v 2.polovině září jsem i já vyrazil na Korsiku. Pochopitelně jsem přibalil i kolo, protože tam všichni Češi jezdí na kole, ale já ho raději nechal přidělané na karavanu / až na malé výjimky/ a jezdil na 4 kolech. Byl jsem nadšen z krajiny, a pak hlavně z teploty moře a přírody.
Pochopitelně nechyběla ani touha něco poznat z military. Jediné co jsem našel, byla kasárna Cizinecké legie / 2e Régiment Étranger d´Infanterie / v Bonifaciu na jihu země. Zůstala tam po nich opuštěná kasárna a pár pomníčků na hřbitově.
Pak jsem měl zážitek z tankování letadel místních hasičů.